top of page


Slavic Culture in Vedic and Medieval Russia

Slavic culture is one of the oldest cultures in the world. According to many sources, Slavic people have common ancestors (Aryan race) with those now living in modern India and Iran. This link has been confirmed by genetic studies as well as linguistic and tradition similarities. Some Russian words even have Sanskrit counterparts, including one of the most recognizable words – Vedas. The verb that comes from this word (ведать) means “to know and understand”.

The culture of pre-Christian Russia and Eastern Europe is often referred to as Slavic Vedism. It is a wholistic understanding of the world, which recognizes micro and macrocosm similarities and connectedness of everything in the nature. People realized that the interests of everyone cannot be above the interests of the person, but at the same time each person should be working for the good of the community — like the cells work in the body, and are nourished by it.

Slavic Vedism teaches that there is just one god, which is expressed in different natural concepts, phenomena or physical objects and is connecting the entire universe together. People viewed nature as their home and were seeking to cooperate and understand it, not fight or conquer it, in the same way that you would not fight your own home.

Nature is the Temple

Slavs were very aware of the nature’s sun and moon cycles and solstices and equinoxes, which coincided with major celebrations. Many other minor dates were recognized and taken into account when doing agricultural work or performing certain rituals.

The gods themselves were rarely personified, because they did not represent particular entities, but more like concepts which make up the world: like the gods for each equinox and solstice, which were also seen as the representations of the Sun that goes through its yearly cycle of birth, childhood, maturity and death.

Trees (especially oaks), big stones, sacred water sources were as much praised and respected as idols of the gods that were sometimes (but not always) put up. Nature itself was considered to be a temple and its resources were used with care and only as much as needed — exploitation was not allowed. Everything in nature and even inanimate object were believed to have a spirit inside them, but only man had a soul that he could develop and build.

Relationship with the Gods

People considered themselves to be children of gods and so were potential gods themselves, which meant that they realized their ability to create their own reality and were working towards it, while studying and following the universal laws of the Universe.

They also considered themselves responsible for the world around them and treated it with respect and care. This also meant that people only asked for help in the rare and important circumstances, but more often asked for guidance, i.e. showing they how to do something instead of asking for something to be done.

Sacrificing animals and sometimes people to the gods was not practiced in true Slavic Vedism and instead fruit, vegetables, flowers, grains or milk were used to thank the gods and spirits.

The knowledge was accumulated and passed on by sages, who were at the same time healers, mages and herbalists, who were the most knowledgeable among the community. When Christianity was instilled, temples and most of the written evidence was destroyed and many sages were killed. The change in the calendar (Julian and then Gregorian calendars) also led to a mix up and confusion about many significant dates. This led to the loss of the knowledge and most of what we know now comes from the very few remaining documents and from the knowledge that was passed on by the word of mouth along with the archaeological objects of everyday life, which have many patterns and symbols on them that give clues to the culture of that time.

Triune World’s Structure


Yav’, Prav’ and Nav’ (apostrophe indicates soft sound).

  • Yav’ (colour white) is the materialistic and earthly realm, the one where people live physically.

  • Nav’ (blue) is the energetic realm, where ancestors, gods, energetic entities and souls that are about to go to Yav’ reside. The soul was believed to be immortal and could come back to Yav’ again.

  • Prav’ (this word is similar to the word “pravo”, which means “right” in English, with the same range of meanings) is the universal law, which was connecting both realms. Represented by the colour red. Lives in both Yav’ and Nav’ were equally important and were supposed to be used for inner growth and development.

Slavic people considered themselves “pravo-slavnye”, which means those who follow and praise Pravo or Prav’ — the universal law of being, the moral principles, the true knowledge that leads to the good. This is probably where the description of these people as “Slavic” comes from. Slavs had high moral values and were advocating faith and integrity, which can also be seen in the totem animals and characters of many fairy-tales such as Swan, Wolf, Stork and Falcon.


Triunity of the world runs through the god pantheon as well – there were 3 main gods. Svarog – the ultimate creator, the creative mind (consciousness) the father of gods, the god of Kin and Generation, the beginning and the source of life. His element is Air.

Perun — the god that leads everyone by the law of Prav’, the god of movement and change, the force that transforms the universe, the active energy. His element is Fire.

Sventovid – the god of light that helps people be in the real world and gives life, life force (Yav’). His element is Earth. This god is also linked to the Water element since all the rivers flow through the soil. At the same time all these gods are considered to be just the expressions of the one, Svarog, so there is no real division. Svarog is similar to the Sanskrit word Svarga, which means heaven. This tri-une concept is also applicable to the agricultural seasons – sowing season, harvesting season and soil resting season. In Indian Vedas, the analogous trilogy is 3 gunas and 3 gods (Brahma-Vishnu-Shiva). The antagonistic concepts also existed, such as Belobog and Chernobog (White God and Black God), which were considered to be two sides of being, like day and night. They were not good and evil as such, but more like forces that are constantly opposing each other to create balance and go hand in hand, like day and night.

Makosh was the goddess of Moon and one of the women’s goddesses, especially of those who were weaving the cloth, because Makosh was weaving the fate of people using silver strings. The chief female Goddess was Lada, and was dealing mostly with women’s affairs, whereas her daughter Lelya was dealing with the affairs of young women and girls.

Slavic clothes, houses and everyday objects were full of sacred symbols that were representing certain entities or protective amulets, but some were also related directly to gods. The two symbols on the right show the star of Svarog (left) and the star of Lada (right).


Significant Numbers

Apart from 3, umbers 9 and 12 were also considered significant — special spells and rituals were performed 9 or 12 times or with 9 or 12 ingredients. One of the strongest herbs was девясил (elecampane) — the name combines number 9 (девять) and the word strength (сила).

Number 40 was also sacred in many ways, but the part of interest is the Slavic name for Sage — сороканедужник, which combines the number 40 (сорок) and disease (недуг). Both Elecampane and Sage were part of the ritual brew used to praise the gods.

Another magic number was 7, which is the number of traditional Matreshka dolls (the dolls that go one inside another) and the grid size of the old slavic alphabet (Bukvitsa). Matreshka doll layers are thought to signify the 7 energetic bodies.

The alphabet grid size is also not random and correlated to all the natural phenomena that relate to number 7 (colours, notes, chakras etc.), but moreover, each letter was not just a letter, but a concept and reading Bukvitsa line by line vertically, horizontally and even diagonally reveals much about the Slavic understanding of the world. Cleanliness and Purity

Cleanliness in both the physical and metaphorical sense was a central part of the Slavic healthcare regimen and people washed themselves in the morning and in the evening while saying prayers. Kupalo was the Slavic god of cleanliness and Health. He was celebrated during summer solstice by going to saunas, washing oneself in the river or lake and jumping over the bonfire, which was also considered cleansing. Number 6 was the number of Kupalo, it resembles a drop of water and represents June, when Kupalo was celebrated, as well as the number of rays the snowflake (structured water) has.

Day and night of Kupalo were considered the best time to pick certain herbs, especially the ones that had magical properties. There were several customs and rituals linked with herbs, such as making a crown out of them and using it for various things including cleansing and predicting whether or not the woman will find her partner in the near future.

This devotion to cleanliness that went into the Christian society helped Slavic countries to avoid certain medieval epidemics or be hit by them to a much smaller extent. Every house or a small group of houses had a private sauna and busy places in the city such as ports and markets also had communal saunas nearby. Sauna visits included rituals, for example hot water with herbs was used to put over hot stones and create healing steam as well as a special broom made most commonly of birch twigs was used to hit each other until the skin is red. In winter people were coming out of sauna and plunging into the snow or cold water, in summer they poured buckets of cold water over each other or jumped into rivers.

Cold weather and cold water were thought to be conducive to health — there was even a saying “winter cold keeps everybody young”. Those who lived in the north and Siberian parts of Russia were using snow and cold water on children since they were very young to get them used to harsh conditions. They also used many animal-based remedies (blood, fat and liver) taken from the local animals and fish since herbs were unavailable for most of the year.

Materia Medica

Medicine was practiced by both men and women. Such people were called “ved’ma” or “vedun” (among other names), which has the obvious connection to the word Veda, i.e. the one that knows. They knew about medicinal properties of the plants and were able to treat difficult cases of illness. Simple cases could be treated at home, as people, even in medieval times had extensive knowledge of the remedies for everyday problems.

Common illnesses included various injuries during hunting or wars, colds, GI issues, and certain infectious diseases. People who lived in the North faced much harsher conditions and frostbites were also common, along with the eye injuries and irritations due to the snow sparkling in the sun. Insect bites were common, as forests were housing a large number of mosquitoes, bees and ticks.

Special type of moss was known to be a good antiseptic and was used on wounds to stop bleeding. Birch, garlic, onion and rose hips were among the most well known and readily available plants for medical needs. Onion and garlic were used universally against almost any ailment and were praised for their medicinal powers. Onion was known to ward off scurvy and was always packed for any long journeys, especially the ones taken by sea. Birch was used in many ways and every part of it was known to have medicinal properties. Pumpkin seeds and wormwood were a common remedy against intestinal parasites.

Various oils were also used for both culinary and medicinal needs. The most well-known ones were hemp, linseed and nut oils (made of forest nuts, such as pine and hazel nuts). Honey was a central ingredient in both medicine and culinary and was known to be a potent remedy.

Berries were eaten very extensively, and forests offered a large range of those: rowan berry, cowberry, cloudberry, juniper berries, blackberry and many others.



Calamus was known to strengthen the body, clear the lungs and ward off colds, clean the water, treat ulcers and eye problems among other things. It was also used in salads, along with many other wild herbs. One example of such salad: calamus, sorrel, dandelion greens, nettle, barbarea (yellow rocket), marjoram. Calamus was though to have affinity to the willow and if the hands are washed in the willow bark decoction, Calamus would not be upset that it was harvested — all herbs were known to have consciousness and it was always respected and taken into account when dealing with them.


Juniper was thought to represent triunity – three needles in a bunch and three seeds in a berry. It was called Perun’s staff and was thought to have magical properties — cleansing the body, freeing the soul and warding off evil spirits. Physical properties included strengthening the body, healing wounds, cleanse the body. Seeds were used for insect and snake bites, juniper ashes mixed with dew or spring water were used for skin conditions. Every plant was known to have a wide range of applications, but was never used as a panacea, since every patient needed their own tailored formula.

St John’s Wort

St Johns’s Wort was also one of the strongest herbs and used in many formulas. Its photo sensitizing effects were also known, so any formulas involving the herb were either given in the evening or used only as compresses and baths, so that the effects are more gentle. It was not put together with herbs like mint, due to possible hepatotoxic effects.

Red Clover

Red clover has been used in place of honey in formulas where the honey is needed, but cannot be used, for example, for diabetes.


Chamomile is a gentle herb that was used to harmonise many formulas.

Greater Celandine

Greater Celandine was a well-known medicinal herb, but was used very cautiously due to its toxicity at greater doses. The plant was thought to have strong magical properties and its harvest was always accompanied with special rituals and prayers. The plant was not touched with bare hands and woollen mittens were used for harvesting. The plant should also not be touched by iron, so copper spade was used to dig out the roots and copper vessels were used to work with the plant material. I remember that when I was little, it was a common knowledge that yellow juice of Celandine is a good remedy for warts.

Herb Collection Rituals

The person was always questioned thoroughly about their conditions and the state of their skin, eyes and mouth was checked. It was preferable for the patient to stay with the healer for a few days, during which the healer could observe the patient and note anything the patient himself might not see, or might not be comfortable telling. If the patient could not stay with the healer for the treatment duration, they would always come back for the follow ups. The healer was always a powerful and trustworthy figure, who was able to build a strong relationship with a patient and give him hope and reassurance that the condition will improve.

Herb collection involved many rituals. Herbs were seen as friends and were treated with love and respect. When collecting the herbs, the healer must have good intentions, otherwise the herb will not be as potent and might even make things worse. Before harvesting the herb, healer would always say a prayer, in which they would ask for permission, assure the herb of their good intention and ask for forgiveness for hurting the plant. It was important to say this prayer from the heart, because plants were believed to feel the person and if the request was not genuine, they would not help. The plants connected to people through their emotions and feelings, not through the mind. Over-harvesting was a taboo and was looked at with all seriousness, especially when it concerned trees. Many trees were seen as powerful entities, who were governed by their own spirits (or consciousness). They could provide help and guidance in certain circumstances. They were respected and cherished.

Healers were usually working locally and knew very well their area and which herbs to find where. Local herbs were considered to be better for local people and each area had its own slightly different herbal portfolio. They also did special rituals to build a relationship with the meadows and forests where they collected herbs. These included little food offerings (such as bread and milk), spending time at the meadow talking to the herbs and getting to know them, sowing seeds, and initiation rituals that included fasting and special herbal decoctions to connect with the spirit of the forest or meadow. That spirit was then called on if the healer needed advice for patient treatment. It usually came in the form of the little meadow animal that was overtaken by the spirit for the time the spirit was helping. The animal would bring the required herb for the patient that needed help. These beliefs are similar to the druid beliefs in Celtic cultures.

Herbal Formulas

The herbs that were used straight away were collected with their dew on full or waning moon, but the ones for drying were collected once the dew was gone on new or waxing moon. Leaves and flowers were stored in cloth bags with the access to air, while the roots were stored in ceramic pots with lids (closer to the earth element, where they came from). Moon was known to have an effect on the herbs and moon cycle was strictly followed to make sure the herbs collected are in their prime healing power. Astrology was also taken into account and the impact of heavenly bodies on herbs was known, but the astrological calendar was not the same as the one used in the Western astrology. Cosmic energies gave the herbs their holistic healing powers, which would not be present if the chemical elements of the herb were simply combined in the vial.

Dew from various herbs was also extensively used and was known to be a very powerful medicine. It was usually used on its own or in formulas that do not require heating. When preparing a herbal formula, weaker or gentler herbs were put in first, followed by the stronger ones, otherwise stronger herbs did not allow gentler herbs to fully realise their potential in the formula. For example, the asthma formula would be prepared in the following order (all herbs were mixed into honey over a period of a few days): lemon balm, linden blossom, yarrow and elecampane. Examples of herb ordering according to their energetic potential is given below (gentle first):

1. Chamomile, lemon balm, greater burdock, plantain 2. Nettle, red clover, dandelion, calamus, cornflower 3. Valerian, Celandine, St John’s Wort, lingonberry, elecampane

Aerial parts of the plant were thought to carry medicine, roots carried energy or power and bark carried the movement of that energy, and formulas were created accordingly. In the formula, weaker and gentler plants create a perfect environment for the main plant to work to its full potential: they, so to say, pave the road for the king.

History of Medicine

Slavic healers were known to use many herbal potions, which they were combining with saunas and other water procedures, which were a significant part of treatment. Written evidence is scarce, even though people (including those not well off) were literate both in the pre-Christian and ancient Russia, which can be deduced by an indirect evidence, so majority of the knowledge was passed on from teachers to apprentices. Information is gathered from the medieval scrolls and books and from the traditions, rituals and knowledge that reached us by the word of mouth. The rest has been lost during wars, fires and other disasters.

The works of Hippocrates were known in the medieval Russia and dietetic advice was also given, although the importance of moderation was probably the main motive. Some chronicles contain dietetic recommendations for different times of the year, such as eating warming foods (radish, mustard, onion, garlic, honey) in winter. Ghee was also known and widely prepared for culinary and medical purposes.

These recommendations survived past ancient times and were extensively used in medieval times and beyond. Special spells that were used alongside water healing and herbal preparations also had an important place. The sickness itself was seen as a result of not living right, which later merged into Christian philosophy, where the sickness was thought of as a punishment for sins. Medieval times saw a big shift towards using methods that were in use in both European and Arabic countries at the time, so names of Hippocrates, Galen and Paracelsus were known and their teachings were practiced by both domestic (less so), and foreign healers. Growing contact with other cultures has shifted the medical model towards the Western style, but many traditional methods of healing remained and were used as part of the official medicine in USSR.

Sanitariums were built in the seaside and mountains and offered water treatments, plenty of fresh air, exercises, physiotherapy and other non-invasive and non-chemical treatments to its visitors along with some of the more modern medicaments. Modern Russia is seeing a huge rise in the interest in natural medicine, but officially it is being pushed very hard into the “evidence-based medicine” doctrines. There is hope though as people are increasingly turning towards natural methods of healing and are studying gentle traditional medicine.


Slovanská kultura ve védském a středověkém Rusku

Slovanská kultura je jednou z nejstarších kultur na světě. Podle mnoha zdrojů mají Slované společné předky (árijská rasa) s těmi, kteří nyní žijí v moderní Indii a Íránu. Toto spojení bylo potvrzeno genetickými studiemi i lingvistickými a tradičními podobnostmi.

Některá ruská slova mají dokonce sanskrtské protějšky, včetně jednoho z nejznámějších slov – véd. Sloveso, které pochází z tohoto slova (ведать), znamená „vědět a rozumět“.

Kultura předkřesťanského Ruska a východní Evropy je často označována jako slovanský védismus. Je to celistvé chápání světa,

který rozpozná mikro a makrokosmos podobnosti a propojenost všeho v přírodě. Lidé si uvědomili, že zájmy každého nemohou být nad zájmy člověka, ale zároveň by každý člověk měl pracovat pro dobro společnosti – jako buňky v těle fungují a jsou jím vyživovány.

Slovanský védismus učí, že existuje jen jeden bůh, který je vyjádřen v různých přírodních pojmech, jevech nebo fyzických objektech a spojuje celý vesmír dohromady. Lidé se dívali na přírodu jako na svůj domov a snažili se spolupracovat a porozumět jí, nikoli bojovat nebo dobývat ji, stejně jako byste nebojovali se svým vlastním domovem.

Příroda je chrám

Slované si byli velmi dobře vědomi přírodních slunečních a měsíčních cyklů a slunovratů a rovnodenností, které se shodovaly s velkými oslavami. Při provádění zemědělských prací nebo provádění určitých rituálů bylo rozpoznáno a vzato v úvahu mnoho dalších menších dat.

Sami bohové byli zřídka personifikováni,

protože nepředstavovali konkrétní entity, ale spíše pojmy, které tvoří svět: jako bohové pro každou rovnodennost a slunovrat, kteří byli také považováni za reprezentace Slunce, které prochází svým ročním cyklem zrození, dětství, zralosti a smrt.

Stromy (zejména duby), velké kameny,

posvátné vodní zdroje byly stejně chváleny a respektovány jako modly bohů, které byly někdy (ale ne vždy) vystavovány. Příroda sama o sobě byla považována za chrám a její zdroje byly využívány opatrně a jen tolik, kolik bylo potřeba – vykořisťování nebylo povoleno.

Věřilo se, že všechno v přírodě a dokonce i neživé předměty mají v sobě ducha, ale pouze člověk měl duši, kterou mohl rozvíjet a budovat.

Vztah s bohy

Lidé se považovali za děti bohů a stejně tak byli sami potenciálními bohy,

což znamenalo, že si uvědomili svou schopnost vytvářet svou vlastní realitu a pracovali na ní, zatímco studovali a následovali univerzální zákony Vesmíru.

Také se považovali za zodpovědné za svět kolem sebe a zacházeli s ním s respektem a péčí.

To také znamenalo, že lidé žádali o pomoc pouze ve vzácných a důležitých situacích, ale častěji žádali o vedení, tj. aby jim ukázali, jak něco udělat, místo aby žádali, aby se něco udělalo.

Obětování zvířat a někdy i lidí bohům se v pravém slovanském védismu nepraktikovalo a místo toho ovoce, zelenina, květiny,

obilí nebo mléko se používalo k poděkování bohům a duchům.

Znalosti shromažďovali a předávali mudrci, kteří byli zároveň léčiteli, mágy a bylinkáři, kteří byli mezi komunitou nejzkušenější. Když bylo vštípeno křesťanství, chrámy a většina písemných důkazů byla zničena a mnoho mudrců bylo zabito.

Změna kalendáře (juliánský a poté gregoriánský) také vedla k záměně a zmatku ohledně mnoha významných dat.

To vedlo ke ztrátě znalostí a většina toho, co nyní víme, pochází z velmi malého počtu zbývajících dokumentů a ze znalostí, které byly předány ústním podáním spolu s archeologickými předměty každodenního života, které mají mnoho vzorů a symbolů. na těch, které dávají vodítka k tehdejší kultuře.

Trojjediná struktura světa


Yav’, Prav’ a Nav’ (apostrof označuje jemný zvuk).

Yav (bílá barva) je materialistická a pozemská říše, ta, kde lidé fyzicky žijí.

Nav’ (modrá) je energetická říše, kde sídlí předci, bohové, energetické entity a duše, které se chystají odejít do Yav’.

Věřilo se, že duše je nesmrtelná a může se znovu vrátit do Yav'.

Prav’ (toto slovo je podobné slovu „pravo“, což v angličtině znamená „správný“ se stejným rozsahem významů) je univerzální zákon, který spojoval obě říše. Zastoupena červenou barvou.

Životy v Yav' a Nav' byly stejně důležité a měly být použity pro vnitřní růst a rozvoj.

Slované se považovali za „pravo-slavnye“, což znamená ty, kteří následují a chválí Pravo nebo Prav‘ – univerzální zákon bytí, mravní principy, pravé poznání, které vede k dobru.

Odtud pravděpodobně pochází označení těchto lidí jako „slovanských“. Slované měli vysoké morální hodnoty a hlásali víru a integritu, což je vidět i na totemových zvířatech a postavách mnoha pohádek, jako je Labuť, Vlk, Čáp a Sokol.



Trojice světa prochází i bohovým panteonem – byli zde 3 hlavní bohové. Svarog – konečný stvořitel, tvořivá mysl (vědomí), otec bohů, bůh Příbuzenstva a Generace, počátek a zdroj života. Jeho živlem je vzduch.

Perun — bůh, který každého vede zákonem Prav‘,

bůh pohybu a změny, síla, která přetváří vesmír, aktivní energie. Jeho živlem je oheň.

Sventovid – bůh světla, který pomáhá lidem být v reálném světě a dává život, životní sílu (Yav’). Jeho živlem je Země. Tento bůh je také spojen s vodním prvkem, protože všechny řeky protékají půdou.

Zároveň jsou všichni tito bohové považováni pouze za vyjádření jediného, ​​Svaroga, takže žádné skutečné rozdělení neexistuje. Svarog je podobný sanskrtskému slovu Svarga, což znamená nebe. Tato trojjediná koncepce je použitelná také pro zemědělská období – období setí, období sklizně a období odpočinku půdy.

v indických védách,

analogickou trilogií jsou 3 guny a 3 bohové (Brahma-Višnu-Šiva).

Existovaly také antagonistické koncepty, jako Belobog a Černobog (Bílý bůh a Černobůh), které byly považovány za dvě stránky bytí, jako den a noc. Nebyli dobří a zlí jako takoví,

ale spíše jako síly, které jsou neustále proti sobě, aby vytvořily rovnováhu a šly ruku v ruce, jako den a noc.

Makosh byla bohyní Měsíce a jednou z ženských bohyní, zejména těch, které tkaly látku, protože Makosh tkala osud lidí pomocí stříbrných provázků. Hlavní ženská bohyně byla Lada,

a zabývala se převážně ženskými záležitostmi, zatímco její dcera Lelya se zabývala záležitostmi mladých žen a dívek.

Slovanské oděvy, domy a předměty denní potřeby byly plné posvátných symbolů, které představovaly určité entity nebo ochranné amulety, ale některé souvisely i přímo s bohy.

Dva symboly vpravo ukazují hvězdu Svaroga (vlevo) a hvězdu Ladu (vpravo).


Významná čísla

Kromě 3 byla za významná považována i čísla 9 a 12 — speciální kouzla a rituály byly prováděny 9 nebo 12krát nebo s 9 nebo 12 přísadami.

Jednou z nejsilnějších bylin byl девясил (elecampane) — název kombinuje číslo 9 (девять) a slovo síla (сила).

Číslo 40 bylo také v mnoha ohledech posvátné, ale součástí zájmu je slovanské jméno pro mudrce — сороканедужник, které v sobě spojuje číslo 40 (сорок) a nemoc (недуг).

Elecampane i Sage byly součástí rituálního nápoje používaného ke chvále bohů.

Dalším magickým číslem bylo 7, což je počet tradičních panenek Matreshka (panenky, které jdou jedna do druhé) a velikost mřížky staré slovanské abecedy (Bukvitsa). Vrstvy panenky Matreshka jsou považovány za 7 energetických těl.

Velikost mřížky abecedy také není náhodná a koreluje se všemi přírodními jevy, které se vztahují k číslu 7 (barvy, noty, čakry atd.), ale navíc každé písmeno nebylo jen písmeno, ale pojem a čtení Bukvitsa řádek po řádku vertikálně, horizontálně a dokonce i diagonálně prozrazuje mnohé o slovanském chápání světa.

Čistota a čistota

Čistota ve fyzickém i metaforickém smyslu byla ústřední součástí slovanského zdravotnického režimu a lidé se ráno a večer myli při modlitbách. Kupalo byl slovanský bůh čistoty a zdraví.

O letním slunovratu se slavil saunováním, mytím se v řece nebo jezeře a skákáním přes oheň, což bylo také považováno za očistu. Číslo 6 bylo číslo Kupalo, připomíná kapku vody a představuje červen, kdy se slavilo Kupalo, a také počet paprsků, které má sněhová vločka (strukturovaná voda).

Den a noc Kupala byly považovány za nejlepší čas pro sběr určitých bylin, zejména těch, které měly magické vlastnosti. S bylinkami bylo spojeno několik zvyků a rituálů,

jako je vyrobit z nich korunu a použít ji na různé věci, včetně čištění a předpovídání, zda žena v blízké budoucnosti najde svého partnera nebo ne.

Tato oddanost čistotě, která se dostala do křesťanské společnosti, pomohla slovanským zemím vyhnout se některým středověkým epidemiím nebo jimi být zasaženy v mnohem menší míře.

Každý dům nebo malá skupina domů měla soukromou saunu a rušná místa ve městě, jako jsou přístavy a trhy, měly také společné sauny v blízkosti. Součástí návštěvy sauny byly rituály,

např. horkou vodou s bylinkami se nakládaly horké kameny a vytvářely léčivé páry, stejně jako se do sebe mlátilo speciální koště vyrobené nejčastěji z březových větviček, dokud kůže nezčervenala. V zimě lidé vycházeli ze sauny a vrhali se do sněhu nebo studené vody,

v létě se polévali vědry studené vody nebo skákali do řek.

Chladné počasí a studená voda byly považovány za příznivé pro zdraví – dokonce se říkalo „zima udržuje každého mladým“.

Ti, kteří žili na severu a sibiřské části Ruska, používali sníh a studenou vodu na děti už od útlého věku, aby si je zvykly na drsné podmínky. Používali také mnoho živočišných léků (krev, tuk a játra) odebraných z místních zvířat a ryb, protože bylinky byly většinu roku nedostupné.

Materia Medica

Medicínu provozovali muži i ženy. Takovým lidem se říkalo „ved’ma“ nebo „vedun“ (mimo jiné), což má zjevnou souvislost se slovem Veda, tedy ten, kdo ví. Věděli o léčivých vlastnostech rostlin a byli schopni léčit těžké případy onemocnění. Jednoduché případy lze léčit doma, protože lidé,

dokonce i ve středověku měl rozsáhlé znalosti o lécích na každodenní problémy.

Mezi běžné nemoci patřila různá zranění během lovu nebo válek, nachlazení, problémy s gastrointestinálním traktem a některé infekční nemoci. Lidé, kteří žili na severu, čelili mnohem drsnějším podmínkám a běžné byly i omrzliny,

spolu s poraněním a podrážděním očí v důsledku jiskřivého sněhu na slunci. Bodnutí hmyzem bylo běžné, protože lesy byly domovem velkého množství komárů, včel a klíšťat.

Speciální druh mechu byl známý jako dobré antiseptikum a používal se na rány k zastavení krvácení. Bříza, česnek,

cibule a šípky patřily mezi nejznámější a snadno dostupné rostliny pro lékařské potřeby. Cibule a česnek se používaly univerzálně proti téměř všem neduhům a byly chváleny pro své léčivé účinky. O cibuli bylo známo, že odvrací kurděje a byla vždy zabalena na dlouhé cesty, zejména na ty po moři.

Bříza se používala mnoha způsoby a o každé její části bylo známo, že má léčivé vlastnosti. Dýňová semínka a pelyněk byly běžným prostředkem proti střevním parazitům.

Různé oleje se také používaly pro kulinářské i lékařské potřeby. Nejznámější byly konopné, lněné a ořechové oleje (vyráběné z lesních ořechů, např. borovice a lískové ořechy).

Med byl ústřední složkou jak v medicíně, tak v kulinářství a byl známý jako účinný lék.

Bobule se jedly velmi hojně a lesy jich nabízely širokou škálu: jeřabina, brusinka, moruška, jalovec, ostružina a mnoho dalších.




Calamus byl známý mimo jiné tím, že posiluje tělo, čistí plíce a odhání nachlazení, čistí vodu, léčí vředy a oční problémy. Používal se také do salátů spolu s mnoha dalšími divokými bylinami. Jeden příklad takového salátu: kalamus, šťovík, pampeliška, kopřiva,

barbarea (raketa žlutá), majoránka. Calamus měl být spřízněn s vrbou, a pokud se ruce umyjí v odvaru z vrbové kůry, Calamus nebude naštvaný, že byl sklizen – o všech bylinách bylo známo, že mají vědomí a to bylo vždy respektováno a bráno v úvahu při jednání s jim.


Jalovec byl považován za symbol trojice – tři jehlice v trsu a tři semena v bobule. Říkalo se mu Perunova hůl a mělo se za to, že má magické vlastnosti – čistí tělo, osvobozuje duši a odhání zlé duchy. Fyzikální vlastnosti zahrnovaly posílení těla, hojení ran, čištění těla.

Semena se používala na kousnutí hmyzem a hadem, na kožní onemocnění se používal jalovcový popel smíchaný s rosou nebo pramenitou vodou. O každé rostlině bylo známo, že má širokou škálu aplikací,

ale nikdy nebyl použit jako všelék, protože každý pacient potřeboval svůj vlastní recept na míru.

třezalka tečkovaná

Třezalka tečkovaná byla také jednou z nejsilnějších bylin a používala se v mnoha recepturách. Známé byly i její fotosenzibilizační účinky, takže jakékoli receptury obsahující bylinu byly podávány buď večer, nebo pouze jako obklady a koupele, aby byly účinky jemnější. Kvůli možným hepatotoxickým účinkům se nedával dohromady s bylinami jako máta


Červený jetel

Červený jetel se používá místo medu v recepturách, kde je med potřeba, ale nelze jej použít například při cukrovce.


Heřmánek je jemná bylina, která se používala k harmonizaci mnoha receptur.

Vlaštovičník větší

Vlaštovičník větší byl známou léčivou bylinou,

ale byl používán velmi opatrně kvůli jeho toxicitě ve větších dávkách. Předpokládá se, že rostlina má silné magické vlastnosti a její sklizeň byla vždy doprovázena speciálními rituály a modlitbami. Rostliny se nedotýkaly holýma rukama a ke sklizni se používaly vlněné palčáky. Rostliny by se také nemělo dotýkat železo,

takže měděným rýčem se vykopávaly kořeny a měděnými nádobami se pracovalo s rostlinným materiálem. Pamatuji si, že když jsem byl malý, bylo všeobecně známo, že žlutá šťáva z vlaštovičníku je dobrým lékem na bradavice.

Rituály sběru bylin

Osoba byla vždy důkladně vyslechnuta na její stav a byl zkontrolován stav její kůže, očí a úst. Pro pacienta bylo vhodnější zůstat u léčitele několik dní, během kterých mohl léčitel pacienta pozorovat a všímat si všeho, co sám pacient nevidí nebo mu nemusí být příjemné sdělit.

Pokud pacient nemohl zůstat u léčitele po dobu léčby, vždy by se vrátil na další kontroly. Léčitel byl vždy mocná a důvěryhodná osobnost, která si dokázala s pacientem vybudovat pevný vztah a dala mu naději a ujištění, že se stav zlepší.

Sběr bylin zahrnoval mnoho rituálů.

Byliny byly považovány za přátele a bylo s nimi zacházeno s láskou a úctou. Při sběru bylin musí mít léčitel dobré úmysly, jinak bylina nebude tak účinná a mohla by situaci ještě zhoršit. Před sklizní byliny léčitel vždy pronesl modlitbu, ve které požádal o povolení,

ujistit bylinku o jejich dobrém úmyslu a požádat o odpuštění, že ublížil rostlině. Bylo důležité říci tuto modlitbu ze srdce, protože se věřilo, že rostliny cítí člověka, a pokud žádost nebyla opravdová, nepomohly by. Rostliny se spojují s lidmi prostřednictvím jejich emocí a pocitů, nikoli prostřednictvím mysli.

Přes- sklizeň byla tabu a pohlíželo se na ni se vší vážností, zvláště pokud se týkala stromů. Mnoho stromů bylo vnímáno jako mocné entity, které byly ovládány svými vlastními duchy (nebo vědomím). Za určitých okolností mohou poskytnout pomoc a vedení. Byli respektováni a vážení.

Léčitelé obvykle pracovali lokálně a velmi dobře znali svou oblast a které bylinky kde najít. Místní bylinky byly považovány za lepší pro místní lidi a každá oblast měla své vlastní trochu jiné bylinné portfolio. Dělali také speciální rituály, aby si vybudovali vztah k loukám a lesům, kde sbírali bylinky.

Jednalo se o drobné obětiny (jako je chléb a mléko), trávení času na louce povídáním si s bylinkami a jejich seznamováním, zasévání semen a iniciační rituály, které zahrnovaly půst a speciální bylinkové odvary pro spojení s duchem lesa nebo louka.

Tento duch byl poté přivolán, pokud léčitel potřeboval radu ohledně trpělivé léčby. Obvykle to přišlo v podobě malého lučního zvířátka, které duch po dobu, kdy mu pomáhal, dostihl. Zvíře přineslo požadovanou bylinu pro pacienta, který potřeboval pomoc. Tyto víry jsou podobné víře druidů v keltských kulturách


Bylinné receptury

Byliny, které byly ihned použity, se sbíraly s rosou za úplňku nebo ubývajícího měsíce, ale ty na sušení se sbíraly, jakmile rosa zmizela na novu nebo přibývajícím měsíci. Listy a květy byly uloženy v látkových sáčcích s přístupem vzduchu, kořeny byly uloženy v keramických nádobách s poklicí (blíže živlu země , odkud přišli). Bylo známo, že Měsíc má vliv na bylinky a měsíční cyklus byl přísně dodržován, aby se zajistilo, že nasbírané byliny jsou ve své hlavní léčivé síle. Zohledněna byla i astrologie a byl znám vliv nebeských těles na byliny,

ale astrologický kalendář nebyl stejný jako ten používaný v západní astrologii. Kosmické energie daly bylinám jejich holistické léčivé síly, které by nebyly přítomny, pokud by se chemické prvky byliny jednoduše spojily v lahvičce.

Rosa z různých bylin se také hojně používala a byla známá jako velmi silný lék.

Obvykle se používal samostatně nebo ve vzorcích, které nevyžadují zahřívání.

Při přípravě bylinné formule se nejprve dávaly slabší nebo jemnější bylinky a poté silnější, jinak silnější bylinky neumožňovaly jemnějším bylinkám plně realizovat svůj potenciál ve formuli. Například,

receptura na astma by se připravovala v následujícím pořadí (všechny bylinky byly vmíchány do medu během několika dní): meduňka, lipový květ, řebříček a elecampan. Příklady řazení bylin podle jejich energetického potenciálu jsou uvedeny níže (nejprve šetrně):

1. Heřmánek, meduňka, lopuch větší, jitrocel

2. Kopřiva, červený jetel,

pampeliška, kalamus, chrpa

3. kozlík lékařský, vlaštovičník, třezalka tečkovaná, brusinka, elecampan

Předpokládalo se, že vzdušné části rostliny nesou léky, kořeny nesly energii nebo sílu a kůra nesla pohyb této energie a podle toho byly vytvořeny vzorce. ve vzorci

slabší a jemnější rostliny vytvářejí dokonalé prostředí pro hlavní rostlinu, aby mohla naplno využít svůj potenciál: tak říkajíc dláždí cestu králi.

Historie medicíny

Slovanští léčitelé byli známí používáním mnoha bylinných lektvarů, které kombinovali se saunami a dalšími vodními procedurami, které byly významnou součástí léčby.

Písemných důkazů je málo, přestože lidé (včetně těch, kteří se neměli dobře) byli gramotní jak v předkřesťanské, tak ve starověkém Rusku, což lze odvodit nepřímým důkazem, takže většina znalostí se předávala z učitelů na učně. Informace se shromažďují ze středověkých svitků a knih a z tradic,

rituály a znalosti, které se k nám dostaly ústním podáním. Zbytek byl ztracen během válek, požárů a jiných katastrof.

Ve středověkém Rusku byla známá Hippokratova díla a poskytovaly se i dietetické rady, i když hlavním motivem byla pravděpodobně umírněnost.

Některé kroniky obsahují dietní doporučení pro různá roční období, jako je konzumace zahřívacích jídel (ředkvičky, hořčice, cibule, česnek, med) v zimě. Ghí bylo také známé a široce připravované pro kulinářské a lékařské účely.

Tato doporučení přežila v dávných dobách a byla široce používána ve středověku i mimo něj.

Významné místo měla i speciální kouzla, která se používala vedle léčení vodou a bylinných přípravků. Samotná nemoc byla vnímána jako důsledek nesprávného života, což se později propojilo s křesťanskou filozofií, kde byla nemoc považována za trest za hříchy.

Ve středověku došlo k velkému posunu k používání metod, které se v té době používaly v evropských i arabských zemích, takže jména Hippokrata, Galena a Paracelsa byla známá a jejich učení praktikovali jak domácí (méně tak) i zahraniční léčitelé.

Rostoucí kontakt s jinými kulturami posunul lékařský model směrem k západnímu stylu, ale mnoho tradičních metod léčení zůstalo a bylo používáno jako součást oficiální medicíny v SSSR.

Ozdravovna byla postavena u moře a v horách a nabízela vodní procedury, dostatek čerstvého vzduchu, cvičení, fyzioterapii a další ne

invazivní a nechemické ošetření svým návštěvníkům spolu s některými z modernějších léků. Moderní Rusko zaznamenává obrovský nárůst zájmu o přírodní medicínu, ale oficiálně je velmi tvrdě prosazováno do doktrín „medicíny založené na důkazech“.

Je tu naděje, když se lidé stále více obracejí k přírodním metodám léčení a studují jemnou tradiční medicínu.

38 views0 comments


Rated 0 out of 5 stars.
No ratings yet

Add a rating
bottom of page